Politika, politika, proč se nás tak mocně týká?

Já vím. Ten Jára Cimrman to říká jinak. Jenže pro mě je to skoro stejně citlivé téma. Jsem politické poleno. Vím méně, než bych chtěla (a měla) vědět. Blíží se volby. Nejsem nikdy voličem vítězné strany, naopak po volbách zalézám do úkrytu s horkým nápojem a knihou, abych se vzpamatovala z neúspěchu. Týdeník Respekt mě oslovil, abych z té apolitické ulity vylezla a zamyslela se. Otázky jsou skvělé. Odpovědi jsou... moje. 

Které zvíře je podle vás nejvíc "politické" a proč?

Názvem by tomu odpovídal Tyrannosaurus Rex, ale spíš bych si přála krále s jinými vlastnostmi než despotu s legrační zakrnělou prackou. Rexem zvířecí říše je lev, který vládne pevně a s charakterem, ale nám zde spíš politikaří surikaty, kterým se taky někdy říká hrabačky. Pospolitě čučí a když dojde na nebezpečí, chvilku vrčí a hned jsou v noře.

Jaký politický okamžik vás formoval? (Kromě Sametové revoluce)

Nebyl to politický moment, ale spíš dotek minulosti. Návštěva koupelny v bytě Jana Masaryka v budově Ministerstva zahraničních věcí a otevření onoho okna.

Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Dost jsem nesnášela, když se rodiče chtěli dívat na večerní události a v neděli na debatu, zůstala ve mně pachuť, že politika mi kazí hru.

Kdy a proč jste plakal kvůli politice?

Poměrně zoufale jsem plakala po volbě prezidenta v roce 2018.

Které vaše přesvědčení se nesnese se společenskými konvencemi?

Já spíš těžko nesu, když se společenská konvence zvrhne v adoraci osob ve funkci.

Kdy jste poprvé pocítil, že jste mocný?

Je-li bezmoc ne-mocí, potom je zdraví stavem, kdy máme všechny předpoklady k tomu chovat se zodpovědně, protože jsme právě "u moci". Věřím, že člověk dostává svobodnou vůli, jako největší privilegium i úkol. Moc lidské vůle a rozhodnutí vykročit z řady může změnit realitu. Vždyť i o tom je Havlova Moc bezmocných.

A kdy jste se cítil obzvlášť bezmocný?

Skoro vždycky u voleb, snad nikdy jsem nevolila toho, kdo vyhrál. Je to letitá frustrace.

Kdyby svět za rok skončil, co byste si do té doby dal za úkol?

Vůbec o tom nechci přemýšlet! Knih, které skupuji po antikvariátech, aby bylo vždycky co dobrého číst a vín, která ukládám na oslavu chvil budoucích, je víc, než člověk za rok zvládne načíst a zdegustovat. Ale asi bych ještě víc času trávila v dialogu s Bohem, některé věci bychom si pěkně vyříkali.

Jste raději pro a nebo proti?

Ve Světové radě církví v Ženevě máme pro hlasování staromódně karty dvou barev. Modré a oranžové. To jsou dva odstíny, které od sebe odliší i barvoslepý, proto se používají. Modrá je nesouhlas, studená. Oranžová je souhlas, hřejivá. V rámci optimalizace teploty je potřeba čas od času používat obě karty.

Jaká politická přesvědčení jste hodil přes palubu?

Že volba většiny je vždycky ta správná.

Mohl byste políbit někoho, kdo podle vás špatně volí?

Víte, jak to bylo s Jidášovým polibkem...

Už jste někdy ztratil přítele kvůli politice? A pokud ano - bude vám chybět?

Na kazatelně jsem apolitická, biblické příběhy mluví za mě. A bez kněžského taláru se o politice bavím jen v nejužším kruhu přátel, ve své sociální bublině, která mé bouchání pěstičkou do stolu "jak je tohle ještě možné", chlácholivě chápe. Na druhou stranu, už toho začínám mít dost. Budeme-li se vztekat jen v skrytu, daleko se nehneme.

Jaký zákon jste porušil?

Rozhodně nemohu s hrdostí prohlásit, že bych porušila všechna přikázání. Vlastně čekám na zelenou, i když široko daleko nikde nikdo není.

Byl jste během školních let populární nebo nepopulární? a co jste se z toho naučil politicky?

Vyčnívala jsem z řady, tedy nikoliv vzrůstem. Ale byla ve mně touha po spravedlnosti, špetka komediantství a už tenkrát mi bylo dost jedno, co si kdo myslí. Potřebovala bych si to osvěžit.

Který politický názor vašich rodičů byl pro vás coby dítě trapný? A který dnes?

To asi není politické: u nás se pořád všechno desinfikovalo a bylo potřeba absolvovat všechna očkování. A jak jsem za to dneska ráda!

Dejte dobrou urážku konkrétnímu politickému oponentovi.

To je mně proti srsti. Horší už by snad bylo jen "dejte dobrou radu...".

Kterého politika/ političku jste v poslední době litoval?

S některými bych měla spíš soucit. Lítost mi moc připomíná "dívat se z vrchu". Vezměte si třeba Ježíše, čeřil hladinu, diskutoval, vysvětloval a svým působením změnil životní realitu lidí, oživil kamenné desky Desatera dotekem lidské dlaně, tím, že vyzdvihl lásku a soucit člověka s člověkem.

Který politik či politička by vás musel(a) požádat o odpuštění?

Omlouvám se spíš já, všem svým zahraničním přátelům, kteří se na Karlově mostě vyptávají, kdopak nám to dneska vládne.

Který politik by měl mít větší vliv?

Třeba ten, který léta strávil jako psycholog v psychiatrické léčebně, která ho připravila víc než lépe pro politiku a diplomacii.

Kterou politickou frázi byste zakázal?

Od politika očekávám umění řeči, obvykle marně, ale i tak pokaždé doufám. Chci slyšet i ty fráze, jejich prostřednictvím se líhne všechno to, co politik vlastně říct nechce. Vyžívám se v projevech italských politiků, rozumím každému třetímu slovu, ale je to koncert rétoriky. Kéž by to v našem prostředí byla i přehlídka věcných argumentů, vysvětlení a odpovědných rozhodnutí.

Co naší společnosti chybí?

Inspirativní, vzdělané a opravdové osobnosti, které naši zemi víc spojí, než rozdělí. Touha opustit už jednou pro vždy pocit ukřivdění, odvaha dotýkat se dějinných traumat a číst naši historii jako společný příběh (viz prof. Pavel Hošek, Je to náš příběh). Chuť zrevidovat hodnotový systém, který neustále zmiňujeme, ale dávno se jím neřídíme. Chybí nám pojmový aparát, abychom uměli mluvit o naději bez patosu a klišé. Zcela nezbytně potřebujeme udělat krok k proměně z letargických zástupů ve frontě na apatii k aktivnímu a uvědomělému pohybu společnosti, která chce mít důvěru v budoucnost.

Jaký podstatný problém nemůže politika nikdy vyřešit?

Politika nám připraví podmínky pro život, ale žít a hledat smysl bytí, to musíme sami.

Jste součástí nějakého politického problému?

Jistě jsem pro některé osoby a skupiny jako kněz Církve československé husitské "problémem".

Je stát muž nebo žena? A prosím o důvody.

Stát a vlast. Ale jak být genderově korektní při takové otázce, téměř na tělo? Nemám problém uvažovat o zemi jako o "matce", stejně jako o Bohu mluvíme v rozměru "otce", ovšem někdy je to poetické, někdy zjednodušující a občas i hanebně zkratkovité. A stejné je to se státem, má-li za něco stát.

Myslíte si, že je správné činit politická rozhodnutí, i když víte, že většina občanů je proti?

Činit politická rozhodnutí znamená také vysvětlovat, vzdělávat, učit přemýšlet, zvát ke sdílení vize.

Kterou knihu o politice by si měl každý přečíst? Případně, kterou si chcete přečíst vy?

Třeba tu zmíněnou Havlovu Moc bezmocných.

Na stupnici od jedné do deseti, prosím: Jak bláznivý je svět právě teď? A jak bláznivý jste vy?

Je bláznivost - a bláznivost. Kéž by to spíš bylo s naším světem v tom kerouacovském stylu: "Lidi, jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života, ukecaní blázni, cvoci k spasení, ti, kteří chtějí mít všechno - a hned!, kteří nikdy nezívají a neříkají věci-co-se-sluší, ale hoří, hoří, hoří jako ta báječná rachejtle, co se rozprskne a vystřelí tisíce pavoučích noh proti hvězdám, jen namodralá světluška zůstane uprostřed a všichni vzdychnou Jůůů!." Pak bych se nebála vysokých čísel.

Nejlepší politický vtip?

Ne, proboha, vtipy o politice, jen to ne. (Znám jen o farářích.)

Čeho se bojíte - kromě smrti?

Mít strach člověku může zachránit čas od času život. Ale mít ze strachu životní program, to je taky k nepřežití. Bojím se, že neučíme děti dobrému pojetí sebehodnoty, že sami sebe navenek prezentujeme jinak, než jakými ve skutečnosti jsme, bojíme se být opravdoví, autentičtí. A já se nechci bát "být". Být sám sebou, to je cesta k životu.

Co vám dává naději?

Jsou tři Božské ctnosti: víra, naděje a láska. Apoštol Pavel říká, že největší z nich je láska. A tak mi právě láska dává víru i naději.

Respekt (38/2020), fotka Matěj Stránský