Blog

Často dostávám otázku: "Jsou v církvi taky normální lidi?" 

Možná, že já nejsem úplně správným příkladem, ale mohu Vás ujistit: "Jsou!"


 

Zákulisí, v pořadí 01
"Paní farářko, co si na světě přejete úplně nejvíc?" Ptal se mě kdosi nedávno a mířil na mě diktafonem, který výhrůžně červeně poblikával.
(Svatej klid a pokoj, tvl.)
"Světový mír a zachování čtyř ročních období v mírném pásmu." Odpovím nakonec.

Paní farářko, vy jste úplně renesanční člověk. Napíšete kázání, znáte řeči, umíte zpívat... a ještě jste nám upekla štrůdl!
No. A taky mi to (někdy) myslí "v obrazech". Chci Vás dneska pozvat na výlet do trochu jiných krajin, než obvykle - do světa obrazu. Na rozdíl od textu, který se vine lineárně a působí na nás postupně, obraz je...

Říkejme mu Bob. Vedoucí úseku mraženého zboží, jedna manželka, tři děti, 45 let. Najednou Bob seděl na koni, kouřil a čuměl do pusto-prázdna Grand Canyonu. Konečně celá země patřila jen jemu. Žádné narvané tramvaje, žádný debilní šéf a ještě debilnější zákazníci, žádná tchyně a žádné reklamy narvané ve schránce. Byl svobodný.

Paní farářko, u nás ve firmě teď strašně letí Mindfulness!
Jo?
To je úplná novinka! Kouč nás vede k tomu, že se snažíme se pozornost přenést na přítomný okamžik. Meditujeme. Víte, ne jako buddhisti nebo ty praštěný ezoterici.
Aha. Novinka? A... pouštní otce ze čtvrtého století... znáte?

Co všechno ještě děláte, když čtete v počítači / tabletu / mobilu tento text? Obědváte, posloucháte rádio, rozepsali jste email levou rukou a pravou odpovídáte na smsku a drbete nohou psa? Dokážete ještě sečíst položky na účtence pěkně z hlavy nebo to vyťukáte na mobilu?
Jenže to, co vypadá jako chvályhodná píle či efektivita, je roztříštěné a...

8:00 Budíkem donucena, vstávám. Nejsem tedy rozhodně ranní ptáče. Co hůř, ve volnu spím skutečně (až nekřesťansky) dlouho.

"A paní farářko, kolik té vody bude?" ptali se mě rodiče před křtem svého děťátka.
"To je jen pár kapek. Z malé skleněné konvičky polijeme temeno hlavy třikrát - křtíme ve jméno Otce, Syna a Ducha svatého."
Pokaždé, když řeknu, že vážně jen pár kapek, tak je potom voda úplně všude.

Důkladný zimní spací oděv, župan, trepky. 18 schodů, tepová frekvence na hranici 180 úderů za minutu, 2 klíče v ruce. Jde se na věc. Zadání ranní mise sobotního dne je pokaždé stejné: vysvobodit ze schránky noviny a nebýt při tom spatřena.

Pro někoho je novým začátkem až jaro, já chystám a plánuju už od zimy. Leden poměrně lehkovážně strávím nad knihami, to je taky jeden z mála důvodů proč je zima vážně skvělá - zásoby knih od ježíška jsou pořád dostatečné. Ale únor si taky žádá svou náplň.

Do české kotliny plné nevěřících Tomášů docestovala 27. ledna 2017 ve 23 hodin nová mánie. Zabydlela se rychle, zlidověla (a už jí začínám mít plné zuby). Ale možná jednou budu možná s láskou vzpomínat.

"V létě jsme rekonstruovali koupelnu. Odloupávali jsme dlaždice a zjistili jsme, že pod vanou je vrstva různých papírů."
Všechny velké příběhy začínají skutečným životem.
"Mezi těmi papíry bylo moje vysvědčení ze 4.B a křestní list."

"Lidé se starají tisíckrát více o to, aby získali bohatství, než aby vzdělali svůj rozum a své srdce, ačkoli je pro lidské štěstí nepochybně důležitější, co člověk je, než co člověk má."
- Arthur Schopenauer